Text článku je částečně převzatý ze stejnojmenné brožury, kterou vydala v roce 2017 obec Hořičky.

Tak, jako se nevelké město Vysoké nad Jizerou stalo široko daleko známé díky zde sídlícímu Ústavu chirurgie ruky, bývaly v minulosti podobně vyhlášené Hořičky, kde se léčily zlomeniny všeho druhu, a to rovněž s vynikajícími výsledky. Vždyť i Karel Čapek vysmekl zdejším doktorům poklonu ve své Velké doktorské pohádce, když hořičský doktor napravil zlomeninu i křehké víle z ratibořického údolí. Velkou zásluhu na slávě Hořiček na poli léčby zlomenin měl Chirurgicko-ortopedický ústav pro ošetřování úrazů a kloubů, jehož zakladatelem byl MUDr. Alois Kutík (1857–1931), po němž vedení převzal a ústav zdárně rozvíjel jeho syn Alexandr (1897-1981).

Alois Kutík, syn Jana Kutíka ze Starého Plesu u Jaroměře, byl přes svoji matku Františku roz. Mertlíkovou spřízněn s rodem Pichů z Hořiček, kteří byli známí ranhojičskými schopnostmi již v 18. století. Jeho prapradědem byl Václav Pich, který žil v letech1748 až 1811. Vnukem Václava Picha v „pichovské linii“ byl nejslavnější ranhojič z Pichů Antonín (1795-1865), zvaný „Pechanec“, který byl za své zásluhy a chirurgické dovednosti vyznamenán roku 1853 císařským zlatým křížem.

Alois Kutík chodil do školy v Josefově, dále studoval v Hradci Králové a následně promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Na Hořičky se přistěhoval v roce 1882, ubytoval se v hostinci u Vitoušků čp. 3. V té době, již jako lékař s určitou praxí, si záhy zřídil malou nemocnici v zemědělské usedlosti Josefa Hůlka čp. 10.

V roce 1894 zahájil výstavbu chirurgického ústavu, který byl později známý jako sanatorium MUDr. Kutíka (čp. 66). Projekt na budovu a vlastní stavbu provedl Karel Hofman, stavitel z České Skalice, který později ve stejném slohu postavil budovu školy (čp. 71). Přiléhající pozemky byly upraveny na park. Již koncem 1895 byl v sanatoriu zahájen provoz, ale nebyla zde zřízena kuchyně, proto stravování pacientů zajišťovali manželé Kašparovi ve vedlejším hostinci (čp. 69), který byl postaven téměř současně se sanatoriem a předpokládá se, že MUDr. Alois Kutík poskytl finanční prostředky na jeho výstavbu.

   V témže roce se Alois Kutík ve svých 38 letech 1.července oženil. Uzavřel manželství s dvaadvacetiletou Žofií Schreiberovou z Hořiček čp. 46, dcerou Jiřího Schreibera, pekaře a obchodníka, a jeho manželky Františky. V dalších letech úspěšně léčil zlomeniny a deformace kostí, vykloubeniny a další různé nemoci kostí a kloubů. Nezavrhoval dobré lidové zkušenosti v léčitelství, ale vyloučil z nich pověru a zpracoval je na vědeckém základě. Jeho rozsáhlá knihovna svědčila o jeho širokém zájmu o obor. Sanatorium si získalo znamenitou pověst nejen v Čechách, ale i v okolních zemích. Bylo vyhledáváno pacienty, kteří měli někdy i dlouhodobé potíže a zde mnohokrát nalezli účinnou pomoc. Za jeho úspěšnou lékařskou činnost mu byl propůjčen titul císařský rada.

Alois Kutík byl rovněž vyhlášeným mykologem. Celý život se věnoval zejména rozvoji Hořiček, kde zastával i úřad starosty obce. Měl mimořádné zásluhy na úpravě veřejných prostranství vybudováním cest, vysazováním stromů, což příznivě ovlivnilo celkový vzhled obce. Jeho přičiněním byla v roce 1901 postavena nová budova školy (čp. 71). Při jeho výročí 50. narozenin v roce 1907 jej obecní zastupitelstvo jmenovalo čestným občanem Hořiček.

Manželům Kutíkovým se 2.10. 1897 narodil syn Alexandr, který po základním vzdělání v Obecné škole na Hořičkách nastoupil v 11 letech jako student akademie Hraběte Straky v Praze k dalšímu studiu. Následně vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a z dochované korespondence je zřejmé, že mezi rodiči a synem byl mimořádně vřelý vztah. Manželka Aloise Kutíka Žofie zemřela 23.3. 1919 na vláknitý zápal plic ve věku 46 let. V té době bylo synovi 22 let.

Žofie Kutíková, rozená Schreiberová, měla sestru Annu, narozenou 6.12. 1867, která se provdala za Karla Teichmana, účetního v Malých Svatoňovicích čp. 129. Manželům Teichmanovým se 28.11.1892 narodila dcera Marie, a právě ona se stala přítelkyní MUDr. Aloise Kutíka po smrti jeho manželky Žofie. Není známo, kdy toto přátelství vzniklo, ale 4.10. 1931 MUDr. Alois Kutík a Marie Teichmanová uzavřeli manželství. O několik dnů později 8.10. 1931 ve věku 74 let MUDr. Alois Kutík zemřel na infekční zápal plic. O dalších osudech jeho manželky Marie nebyly nalezeny žádné záznamy. MUDr. Alois Kutík je pohřben na Hořičkách v hrobce, která se nachází podél zdi na levé straně za hřbitovní bránou.

Alexandr Kutík po dokončení studií začal léčit spolu s otcem a získával tím od něho cenné znalosti a zkušenosti. V roce 1928 se MUDr. Alexandr Kutík v 31 letech – 21.6. 1928 – oženil. Uzavřel manželství s Arnoštkou Kirschnerovou narozenou 11.9. 1901, které bylo v té době 27 let. Byla dcerou Karla Kirschnera, armádního generála Československé armády. Manželství bylo zpečetěno v Praze.

MUDr. Alexandr Kutík postupně rozšířil sanatorium o přístavbu operačního sálu s balkonem. Vnitřní zařízení vybavil řadou moderních lékařských přístrojů. Mezi pacienty a občany byl oblíbený stejně jako jeho otec, neboť v léčení zlomenin kostí a kloubů byl rovněž mimořádně úspěšný. Jeho koníčkem byla myslivost. V roce 1932 se manželům Kutíkovým narodil syn Alexandr. V průběhu let druhé světové války sanatorium sloužilo jako úkryt mnoha občanů před nasazením na nucené práce do průmyslových závodů v německé říší. Zdraví pacienti měli končetiny opatřeny sádrovými obvazy a v chorobopisech byly uváděny komplikované zlomeniny.

Po únorových událostech v roce 1948 bylo ještě sanatorium v provozu. Avšak 22.12. 1950 rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ČSR bylo znárodněno a zrušeno. Manželé Kutíkovi byli rozhodnutím Okresního národního výboru v Náchodě úředně vystěhováni s veškerým osobním majetkem. Během několika dnů museli opustit sanatorium. Kde skončil veškerý majetek, nejsou dochovány žádné informace. Následně se odstěhovali do Broumova. Zde byl MUDr. Alexandr Kutík zařazen jako praktický obvodní lékař. Manželka Arnoštka zemřela 1.6. 1962 ve věku 61 let. MUDr. Alexandr Kutík následně 1.12. 1962 uzavřel sňatek v Jaroměři s Olgou Bylinovou, zemřel 12.2. 1981 ve věku 84 let. Je pohřben na Hořičkách v rodinné hrobce, která se nachází v blízkosti hřbitovní kaple.

 Osud bývalého sanatoria po znárodnění procházel řadou změn. V roce 1950 tam byli umístěni političtí uprchlíci z Řecka. V roce 1952 bylo sanatorium stavebně upraveno a byl v něm zřízen ústav pro neslyšící děti, které sem byly přemístěny z Hradce Králové. Veškerý personál zprvu tvořily řádové sestry, jež byly v roce 1958 nahrazeny civilními zaměstnanci. V roce 1990 byla Základní škola pro neslyšící přemístěna zpět do Hradce Králové. Poté zde sídlila škola pro děti s vadami řeči, ta však byla v roce 2007 uzavřena. Objekt zůstává od té doby prázdný.

Text uveřejněn ve sborníku RK č. 56