Autor: Jaroslav Čáp, uveřejněno v RK č. 55/2017
Současné město Červený Kostelec se původně nazývalo jen Kostelcem. Ten byl v původních písemných pramenech in originali poprvé připomenut až v roce 1362. Nejdříve patřil k červenohorskému a poté vízmburskému zboží, od počátku 16. století se stal majetkovou součástí náchodského panství. V soudobých písemnostech byl Kostelec označován co trhové místo, později poddanské městečko.[1] Samostatným městečkem zůstal i po roce 1848, kdy i tu proběhly společenské a hospodářské změny v rámci rakouské monarchie (zánik feudálního systému, zavedení zásadních správních reforem a nástup občanské společnosti). Původně náležel do správy politického okresu Nové Město nad Metují a soudního okresu Náchod, v letech 1855 – 1868 do správy náchodského tzv. smíšeného okresu a dále pod nově zřízený (v r. 1865) samosprávný náchodský okres.[2]
Zdejší tradičně zemědělské oblasti výrazně pomohlo zavedení železniční dráhy z Jaroměře do Malých Svatoňovic v roce 1859[3] a její následné protažení až do Trutnova. Tím se zde ještě více rozvíjel místní obchod a s ním spojené průmyslové podnikání, zejména v oblasti textilní výroby při zpracování nové suroviny – bavlny. Mj. tu zahájila výrobu známá firma Leopolda Abelesa, původem pražského faktora.[4]
Jak v létě roku 1867 poznamenal ve školní kronice řídící učitel Josef Mertlík: „Nedá se upříti a každému patrno, že se městys Kostelec zvláště v posledním desítiletí neobyčejně povznesl nejen vystavěním množství slušných domův, dobrých na všecky strany vedoucích silnic, ale zvláště neúnavnou přičinlivostí občanstva jak v hmotném, průmyslovém a hospodářském ohledu, tak i duševním. Blízkost železné dráhy neméně přispěla zdejšímu obchodu a průmyslovým závodům a dalším spojením ještě více přispěje.“[5]
Podle soudobých demografických statistik evidoval v roce 1850 jen samotný městys Kostelec celkem 1505 obyvatel. Tento stav se roku 1869 navýšil na 1991 obyvatel. Jeho zástavba tehdy činila 167 obytných domů. Obdobný vývoj vykazovaly i sousední lokality, tehdy samostatné obce: Bohdašín, Horní Kostelec, Lhota, Mstětín, Olešnice, Stolín a Zábrodí. Spolu s Kostelcem tvořily poměrně zalidněný region, v němž trvale pobývalo kolem pět tisíc lidí.[6] Tehdejší městys Kostelec se tak stal jeho přirozeným centrem.
Zřejmě i z toho důvodu se místní zastupitelé v čele se starostou Vilímem Kejzlarem rozhodli požádat nadřízené úřady státní správy o povýšení Kostelce na město. Údajně se tak stalo již v r. 1863, ale neúspěšně. Druhý svůj pokus uskutečnili v prosinci 1866.[7] Nejdříve zaslali žádost nově zřízenému Okresnímu zastupitelstvu v Náchodě, resp. jeho okresnímu výboru, který ji projednal 10. 1. 1867.[8] Spolu s jeho doporučením byla jejich žádost odeslána na příslušná „vyšší“ místa, tj. Českému místodržitelství v Praze a rakouskému Ministerstvu vnitra ve Vídni. V poměrně krátké době byla příznivě vyřízena. Zemský zákoník přinesl vyhlášku c. k. Místodržitelství v Praze ze dne 28. 8. 1867, čj. 42972, která v upraveném českém překladu veřejnosti oznamovala: „Jeho c. k. apoštolské veličenstvo ráčilo nejvyšším rozhodnutím, daným dne 11. t. m., k žádosti nejmilostivěji dovoliti, aby městys Kostelec v náchodském okresu byl povýšen za město. Což se prohlašuje.“[9] Uvedené datum – 11. 8. 1881 – značí mezník v dějinách Červeného Kostelce.
Povýšením na město se poměrně zvýšila společenská prestiž dosud nazývaného Kostelce. Mj. se zařadil na stejnou úroveň, jakou již měla okolní města. Svoje zdravé sebevědomí projevili zástupci města např. k datu 18. 7. 1869, kdy poprvé žádali (byť neúspěšně) o zřízení okresního soudu ve svém městě.[10]
Svůj přídomek Červený oficiálně obdrželo město Kostelec, dosud se nacházející v politickém okrese novoměstském, až úředním rozhodnutím z 30. 5. 1881, čj. 5933. Tehdy bylo vídeňským c. k. ministerstvem vnitra – a po vyjádření oslovených ministerstev financí a práv – „přezváno“ na Červený Kostelec. Veřejnost byla s tímto rozhodnutím seznámena vyhláškou c. k. Místodržitelství v Praze, publikovanou v zemském zákoníku dne 7. 6. 1881 pod čj. 35499.[11] V následujících letech zaznamenalo město Červený Kostelec svůj kulturní a hospodářský rozkvět.[12]
Poznámky:
[1] Jaroslav Čáp: Územně správní situace náchodského okresu v první polovině 19. století. In: Stopami dějin Náchodska, č. 4, Náchod 1998, s. 71-101.
[2] Jaroslav Čáp: Vznik Okresního úřadu v Náchodě. Správní vývoj současného náchodského okresu v letech 1849 – 1899. In: Stopami dějin Náchodska, č. 5, Náchod 1999, s. 83-118.
[3] Jaroslav Čáp: Zápis o stavbě železnice ve studnické kronice. In: Rodným krajem, č. 10, Červený Kostelec 1995, s. 14-15.
[4] Josef Štěpař: Od Leopolda Abelesa k porážce nacismu. Červený Kostelec 1997.
[5] Státní okresní archiv Náchod, fond Základní škola Červený Kostelec, kniha č. 1 (viz příloha). – Edice záznamu: Jaroslav Čáp: Povýšení Červeného Kostelce na město. /Dokumenty SOkA Náchod/. In: Rodným krajem, č. 14, Červený Kostelec 1997, s. 5-6.
[6] Retrospektivní lexikon obcí Československé republiky 1850 – 1970. Praha 1978, s. 596-597.
[7] Viz výše citovaný záznam Josefa Mertlíka ve školní kronice.
[8] Státní okresní archiv Náchod, fond Okresní zastupitelstvo Náchod, kniha č. 1. Zápis ze schůze OV 10. 1. 1867, § 62.
[9] Zemský zákoník království Českého, ročník 1867, částka 54, s. 70 (viz příloha).
[10] Jaroslav Čáp: Pokusy o zřízení okresních soudů v Červeném Kostelci a Hronově (1869 – 1913). In: Stopami dějin Náchodska, č. 8, Náchod 2002, s. 147-172.
[11] Zemský zákoník království Českého, ročník 1881, částka 8, s. 55.
[12] Jiří Šolc: Červenokostelecko 1890 – 1945. Zlatý věk města. Červený Kostelec 2004.
