Autor: Petr Bibrle, uveřejněno v RK č. 55/2017

Nedaleko České Skalice na cestě k Hořičkám (k Úpici) lze odbočit u dvora řečeného Heřmanický vlevo a projet údolíčkem pod Větrníkem. A jste ve Lhotě pod Hořičkami. Na návsi se dá jet buď po hlavní silnici do Újezdce, nebo se dáte vpravo do kopce za rybníček jménem Prádlo směr Hostinka. Malinká vesnička – osada těsně za Lhotou, samosprávně patřící Vestci, je bezvýznamnou osadou o několika staveních, jenže…

Píše se rok 1340, Arnošt ze Staré nechává zapsat svůj testament (závěť) a objevuje se tam i villa (ves) Hostyně (Hostinka)… Překlad latinského textu testamentu¹⁾ zní česky zkráceně asi následovně:

„Budiž známo…, …že já, Arnošt ze Staré, jakkoliv poněkud slabého těla, ale zdravý na mysli a dobře schopného rozumu, milého syna svého Arnošta, děkana kostela Pražského, pokud by mi Bůh z tohoto světa odejíti dopustil, po své smrti vykonavatelem své závěti ustanovuji, zřizuji a činím, a Bohu, jakož i tomuto svému synu nejprve svou duši a poté svůj hrad Pardubice s novým městem a vesnicemi, jmenovitě Ostřížany, Bukovinou, Černou, Lhotou řečenou Rybářskou a Lhotou Přívozskou s panstvím, lesy…“ atd. „…a vším příslušenstvím, jakož i všechny ostatní tvrze a dvory poplužní, města, vesnice a manství svoje, ať je mám na kterémkoliv místě, a všechny věci a majetky svoje, movité i nemovité, ať sestávají z čehokoliv, jakož i sirotky svého bratra Dětřicha, kdysi z Hostyně, zbožné paměti, s toutéž vsí Hostyní, a manželku svou, paní Adličku, a děti svoje svěřuji a poroučím a téhož opatrovníka a správce a vůdce jim zřizuji a ustanovuji touto listinou…“

Z textu vyplývá, že Dětřich z Hostyně, bratr Arnošta ze Staré, byl v době psaní závěti již mrtvý, ale zanechal sirotky. A stejně, že s manželkou Adličkou má Arnošt (kromě dospělého syna Arnošta – budoucího arcibiskupa) ještě další děti, zatím zjevně nezletilé. Arnošt (starší) jim všem určuje svého syna Arnošta (mladšího) za poručníka. Píše se zde ještě, že tvrz Starou s městem Libání a vesnicemi Starou, Hřmínem, Važicemi a Sedlištěm určil jako vdovské sídlo pro svou manželku Adlétu, jinak řečenou Adličku. Jako svědkové vystupují na listině vladykové Vok z Kopidlna, Sipa z Nemojčevsi, Bohuněk z Lopuče, Buzek z Markvartic a Zdešek ze Střevače.²⁾

Kromě toho, že se jedná o doposud uváděnou první písemnou zmínku o Hostince, je nutné znovu připomenout to podstatné, totiž skutečnost, že Arnošt ze Staré byl otcem výše uvedeného Arnošta z Pardubic, prvního arcibiskupa pražského. O tom, kde se vlastně narodil Arnošt mladší, spekuluje několik historiků a kupodivu o něm samotném bylo napsáno dost životopisů napříč staletími. V opise kroniky Beneše Krabice z Weitmíle, na základě textu Vity Jana z Kladska, je uvedena poslední z citovaných Hostinných na českém území Hostinná u Českého Brodu, jako arcibiskupovo rodiště. Tím kronika fakticky spojuje původ rodu s tamním dvorem Hostýněm. Ve svých dílech toto tvrzení použil Václav Hájek z Libočan, takže pak i Bohuslav Balbín. Z pozdějších historiků podobně hovoří například František Šebek.

Historik J. V. Šimák, který je v našem kraji známý i díky svému popisu rodu Třmene³⁾, ale toto tvrzení zpochybnil. Všiml si totiž kostrbaté stylizace věty a údaj „jinak z Hostiné u Českého Brodu“ považoval za pozdější vsuvku do textu, což velice přesně vysvětluje Z. Hledíková⁴⁾. Hostinnou pak přemístil ze středních do severovýchodních Čech, s odkazem na cesty jeho rodu mezi Pardubicemi a Kladskem. Tento názor sdílí i Václav Chaloupecký, Antonín Profous, či Jaroslav V. Polc.

Arnošt z Pardubic vyrůstal v Kladsku (dnešní Klodzko), kde je i pochován. Jeho otec sloužil jako tamější purkrabí, zbohatnul, a pak kupoval různé majetky jako Starou, Hostinku, Pardubice a také na krátký čas i Vízmburk.  Také to je určující, proč by měla Hostinka u Lhoty pod Hořičkami být tou Hostyní, která je zmiňována v testamentu z roku 1340. Vízmburk je jen pár kilometrů odtud a mohl sloužit jako budoucí rodové sídlo na cestě mezi Kladskem a Pardubicemi. Nebo se můžeme domnívat, že starší Arnošt z Hostin(n)é chtěl postupně vybudovat souvislé rodové teritorium okolo místa svého původu, neboť se původně psal jako Arnošt z Hostyně.

Arnošt-otec Vízmburk ale záhy prodal pánům z Dubé, kteří byli pro něj mnohem větším rivalem, a když Kladsko získal Jindřich Vratislavský, už ho nic netáhlo na sever a majetky na Náchodsku přepustil Crhovi z Dubé a Hajmanovi z Náchoda. Neprohloupil. Získal za ně Pardubice i s příslušenstvím, což bylo na tu dobu velmi lukrativní území.

Zpravidla se uvádí, že se budoucí arcibiskup Arnošt narodil roku 1297, nyní se ale v souvislosti s jeho studiem a působením přikláníme k datům pozdějším – někdy okolo let 1305-1310. Arnošt starší používal predikátu z Hostiné (Hostyně) dříve než ze Staré (až 1340), cože je známka toho, že původ rodu byl právě v Hostince, vztah ke Staré (dnes Starým Hradům) je pak jen majetkový. Arnošt mladší – arcibiskup si pak říkal „z Hostyně“ ještě roku 1342! Bohužel ve středověku se nekladl hlavní důraz na místo narození, ale na majetek, manství, ve kterém šlechtic žil. Málokdo, pokud neměl celý život spjatý s jedním krajem, věděl, kde se narodil. Proto také nemůžeme s jistotou tvrdit, že byl Arnošt z Pardubic vlastně z Hostinky obce Vestec, ale je to jedna z hypotéz, velmi se blížící pravdě.

Toto povídání má ještě jednu rovinu. Musím konstatovat, že oproti encyklopedickým záznamům je nutné změnit datum první písemné zmínky o osadě Hostinka! Vysvětlili jsme si totiž, proč je Arnošt z Pardubic rodem z „naší“ Hostinky, máme i přesnou dataci (testament) a rok 1340 je veden takto i v „bibli“ měst, městeček, vesnic, osad a samot stávajících, ale i zaniklých – Místní jména v Čechách od autora Antonína Profouse. Také Český statistický úřad ve svém Lexikonu obcí z roku 2006 tento letopočet uvádí. Pak ale nedávno našla historička Zdeňka Hledíková, odbornice na církevní historii, ve vatikánském archivu novou, dosud žádným českým historikem nepřečtenou listinu.

Ona listina z 12. 2. 1339 je první písemné zachycení jména původu Arnošta (i jeho otce) v adrese listiny papeže Benedikta XII., kterou pro Arnošta jako svého klerika vyžádal král Jan Lucemburský. Listina je známa pouze v opise papežských register. Z celého textu je pro nás podstatná jen adresa listiny: Dilecto filio Arnesto de Hostina, canonico Pragensi, licenciato in decretis, salutem. Dá se přeložit jako „Milému synu Arnoštovi, pražskému kanovníku, licenciátovi práva, [vzdán] pozdrav.“  Listina je papežskou provizí na pražský kanonikát pro Arnošta, proto je takto označen hned v adrese, což byl běžný úzus papežské kanceláře. Arnošt byl v tu dobu zatím „pokročilým“ studentem. To ale také znamená, že na studia odcházel a zapsal se v Bologni adjektivem jako Arnestus de Hostina. Tento predikát zůstával nezměněn po celou dobu studia, aby byl student identifikovatelný.⁵⁾

Takže téměř s jistotou můžeme říci, že osada Hostinka existovala už minimálně od 2. desetiletí 14. století. A tak na základě výše zmíněných údajů musíme posunout první písemnou zmínku o obci Hostinka na rok 1339…

Na závěr ještě pár slov o místě posledního odpočinku Arnošta z Pardubic

Arnošt z Pardubic byl silně připoután k místu, kde vyrůstal. Proto si toto zvolil i jako místo svého posledního odpočinku. Bylo to Kladsko (dnes Klodzko). Tento důvod ale nebyl jediným. Stejný význam pro něj měl i tzv. Mariánský zázrak, který zde prožil. Přestože byl jako chlapec rozjívený, až dětsky roztržitý, byl velmi inteligentní.  Ještě v mládí, kdy zpíval ve sboru s ostatními žáky školy johanitů při liturgii, prožil okamžik, který ho poznamenal na celý život: Za zpěvu antifony při nešporách od něj Madonna ze sošky na oltáři odvrátila s nelibostí svou tvář…

Přestože Arnošt zemřel v Roudnici nad Labem, byly jeho ostatky převezeny do Kladska a ve zdejším kostele Nanebevzetí Panny Marie uloženy.

ODKAZY:

1. Josef Emler, Regesta Bohemiae et Moraviae IV. (Praha 1892), str. 806, záznam 2067
2. Karol Bílek – Listy starohradské kroniky, číslo 3 rok 1978 (elektronická podoba na www.jicinsko.cz)
3. Časopis rodopisné společnosti ČSL v Praze, roč. IV., č. 1, str.1 – Počátky Erbu třmene.
4. Zdeňka Hledíková – Arnošt z Pardubic: Arcibiskup, zakladatel a rádce. (nakl. Vyšehrad – 2008), str. 13
5. Osobní archiv Petra Bibrleho – korespondence s Prof. PhDr. Zdeňkou Hledíkovou, CSc. ze dne 18. 5. 2017 (uloženo v archivu autora)